Můj rodný kraj :o)
Zkamenělé chleby v Maternici
Tak ňákej žebrák přišel ve Zbečníku k Vítom do statku, je
to naproti kovárně, teď tam řikaj u Hurdálku a ten žebrák měl na ruce na
řemenách takovou kožednou tašku a v ruce takovou vysokou hůl, jako i má bískup dyš biřmuje
a ten žebrák prosil selku, aby byla tak dobrá a dala mu něco pojíst. Ale vona, že nic nemá a žebrák zas, že má velkou žížeň, ať
mu dá něco napit. A vona zas, že nemá co. Ale ten žebrák se nedal jen tak
vodbejt, jak si selka myslela, a zas na ní, ať mu dá aspoň rybičku toho chleba (půl
krajíčka), co má v peci, ale selka, že ho tam akorát dala, jak by mohl bejt už
upečenej. Ale žebrák i zas poudal, že už je upečenej, jen ať to
zkusí. Selka se rozčertila, ale jeden přeci vytáhla a skutečně to
tak bylo. A tak ho skrojila a ten skrojek mu hodila pod nohy: „Nate,
aby vám v žaludku zkamenatěl!“ Von ten skrojek nechal na dlážkách u pece a zrouvna na
tom místě se spropad. Dyš hned selka chtěla vostatni bochniky vytahovat, tak stim
nehnula. Bylo toušecko tak diuvně pohromadě, samej kámen, a ten
chleba, co žebrákoj skrojla, byl taky už kámen. A dyš přišel sedlák domu a selka mu to vypravovala, tak
poslali naušecky mezičky, aby toho starýho nědo našel, ale byl už docela pryč a
žánnej ho nenašel. Tak byli v důměni, kdo by to asi tak byl a nejspíš asi
sám pánbu, kerej tenkrát chodil po světě a že ta selka byla tůze lakomá, tak ji potrestal. Anebo to
moh bejt Krákonoš, kerej taky v tom čase tu u nás panoval. Tý chleby zkamenělý pak vodnez sedlák do Maternice a
dal vokolo tý studánky, ale lidi to zas rozebrali a zrouvna ten skrojenej si prej
uzali na náchockej zámek.
Pověst z knihy Turov - Pověsti
Jiráskova kraje, kterou sestavili J.Hurdálek a P.Raichl v roce
1923.
Žádné komentáře:
Okomentovat