Krásný je příběh, jak přišla Metuje ke svému jménu. Ti nejstarší obyvatelé si ho ještě dodnes vyprávějí …
Za toto jméno řeka vděčí benediktinským mnichům, kteří se v tomto kraji usadili.
Řeka Metuje byla v regionu největší a nejtajemnější řekou. Za těch dob ještě neměla své jméno a nikdo ani nevěděl, kde pramení. A tak se bratři opatřeni potravinami na více dnů vydali podél řeky proti jejímu proudu. Všude byl hustý neproniknutelný prales, takže postupovali jen pomalu, ale jednoho dne došli až k místům, kde se dal tušit samotný pramen. Pramen řeky byl odhalen.
Nemohli přijít na žádné vhodné pojmenování pro řeku. Až na zpáteční cestě přišel rozhodující okamžik. Mezitím co mniši odpočívali, odešlo několik mužů provázejících výpravu do lesa na průzkum. Po chvíli jeden z nich objevil obrovský roj lesních včel. Byly usazeny v dutém javorovém kmeni a měli tolik medu, že tekl po stromě. Onen muž, překvapený šťastným nálezem, radostně volal na své druhy: "Med tu je!"-"Med tu je!" Výkřiky zalétly i k sluchu bratrů a jméno bylo na světě! Med tu je změnili v "Metuje" a jméno si řeka podržela na věčné časy.
:-)...to je pěkný příběh.
OdpovědětVymazat